Téma

Černý trh

Pavel zásobuje svoji hospodu zejména na černém trhu – dokonce se kvůli tomu porve s jinými pytláky, střílí se.

Sex

Pavel ho potřebuje neustále, pro Annu je to zpočátku zátěž, připadá si jako věc.

Práce

Anna je zvyklá těžce pracovat, stejně tak pracuje i nyní, velmi těžce, od rána do večer, do toho je soustavně těhotná, jako první porodí dvojčata, za svůj život má celkem 9 dětí a 2 potraty.

Běžný život po válce

lístkový přídělový systém, nedostatek všeho včetně látek, oblečení, bot.

Nebezpečí na cestách

strach z werwolfů, nenávist k Němcům.  

Kolektivizace

Posléze je rok 1948 situace se začíná měnit. Nejprve postupuje kolektivizace, která rozhádá starousedlíky. Pavel čím dál tím víc pije. Pak dojde k zestátnění hostince a rodina musí vyklidit byt, mají na to jen pár hodin. To Pavla úplně zničí. Nemají nárok na byt – jsou přece vyvlastněni jako boháči. Útočiště najdou u známého v zahradním domku – nedostatečný mrňavý prostor, nevytopitelný, bez vody, koupelny, toalety. Jako žena „boháče“ nemá nárok na školku ani jesle, ale Pavel se v důsledku válečného zranění začíná měnit, začíná se stávat bláznem, nakonec ohrožuje rodinu sekyrou a Anna už se o něj nemůže dál starat. Pavla odvezou do blázince, po mnoha letech tam zcela netečný umírá.  
Způsoby kolektivizace: nejprve přemlouvání, pak nátlak, nakonec násilí – odvlečení sedláků, kteří nechtěli vstoupit, zabavení majetku, falešné obvinění z ozbrojování. Udávání, sousedé, kteří ještě před rokem ochotně pomáhali, se nyní bojí. Když německé selce odvedou českého muže, všichni se bojí postarat se o jejich děti, které zůstaly doma úplně samy. Nakonec pomůže právě Anna, která jinak Němce nenávidí.  

Proměna člověka v průběhu života

Pavel v důsledku zranění – nejprve bere na bolesti morfin, pak už na něj nemá peníze – abstinenční syndrom  - pak halucinace a ústup vědomí. Štefan – jeho žena ho dovede až do úplného alkoholismu. Vlivy zvenčí: válka, zestátnění, kolektivizace.

Hlavní téma: silná žena a její pozitivní postoj k životu

vše lze překonat, vše dokážu, pokud opravdu chci, na všem je možné hledat to dobré. Když  po operaci zjistí, že její rakovinu už nelze vyléčit, nehroutí se, ale těší se na posledních 6 měsíců života, co v nich všechno ještě může prožít. Rekapituluje svůj život jako život, v němž potkala spoustu skvělých lidí a zažila mnoho dobrých okamžiků. Pokora, nezbytnost, přijímání – ne trpné, ale bojovné – vše je pro ni výzva. Ve 23 letech měla už 5 dětí a ležícího manžela, o kterého se musela starat a sama ještě musela vydělávat, nosit vodu ze studny… 

S Pavlem prožila jen 6 let života, poté potkala Otu Čechlovského, který byl také nesmírně pracovitý a vzal si ji i s jejími pěti dětmi. Spolu měli další 4. Celkem 9. 

Za posledních padesát let ohromný pokrok

pokud jde o pohodlí obyčejného lidského žití – toaletní splachovací záchody, voda až do domu nejen studená, ale i teplá, byt, pracovní doba a dovolená, možnost vše koupit, školy, jesle… Anna si to na svém životě uvědomuje a všech těchto samozřejmostí si váží. 

Ukázka: Epilog, strana 246 - diskuse 

Anna se s nostalgií dívala na zašlou černobílou fotku. Mladý hubený muž vztyčuje májku na střeše opraveného zahradního domku. Obrázek pocházel z fotoaparátu značky Pionýr, měl zhruba poloviční velikost, než mají dnešní fotografie, nebyl moc ostrý a navíc lety vybledl. Přesto ještě rozeznala okno ložnice v místech, kde dříve bývala kůlna. A vedle malé okénko koupelny. Skutečné koupelny s tekoucí vodou a lázeňským kotlem. V té době to byl úžasný přepych. Byli ostatně první domácností v uličce, která měla vlastní koupelnu.  S Otou těch „prvních“ zážitků ale bylo mnohem, mnohem víc. Třeba první výlet do Prahy, který se jí nesmazatelně vryl do paměti, protože nikdy předtím neviděla tak krásné město. A pak první návštěva divadla – tu dostala z práce za odměnu. A první opravdová placená! dovolená s dětmi u Máchova jezera. První rekreace od ROH v zasněžených Krkonoších, první zahraniční dovolená v Rumunsku pod stanem. První skutečný byt. S ústředním topením a teplou vodou. Dneska lidi ohrnují nad paneláky nos, ale ona byla tak šťastná, když se do něj konečně mohli nastěhovat. Už žádné nošení dřeva a uhlí, žádná ledová zimní rána, žádné tahání vody od studny. A první pračka a později i první televize…